11.kapitola - Prostřednictví II.

2. února 2015 v 16:22 | Laise |  Poslání elfů
Milí čtenáři,
napsala jsem po dlouhé pauze další kapitolu. Nevím jak to bude v budoucnu, ale snažím se, si sem tam najít čas na Vás a Poslání elfů. Tak přeji hezké počteníčko Vám kdo ještě čekáté na další kapitolku mé ,,povídky". Ať vás provází síla a prosím napište mi nějaký komentář jak se vám to líbilo či nelíbilo. :)
Vaše Laise


Jeli už celé dopoledne a chystali se zastavit na oběd. Elias se už rozhlížel po okolí kde by se mohli posílit a odpočinout si. Už další den putovali dále na severovýchod k řece Silmelie. Podle předpokladů Eliase, by k řece měli dorazit už dnes večer. Jeli po lehce strmé stráni. Všude kvetli jarní květiny. Stráň byla posetá květy jako kropenatá slepička. Pod strání byl malý lesík.


,,Řekla bych, že ten lesík je ideálním místem k odpočinku. Nebudeme viděni, ale uvidíme dění kolem." navrhla Sirin.
Jako bleskem hned zareagoval Iliun: ,,Souhlasím se Sirin." Elias s Lilien se na sebe podívali a šibalsky se usmály.
,,Co?!" podrážděně se zeptal Iliun.
,,Nic." odpověděli nevinně. ,,Ale také souhlasím se Sirin." dodal později Elias.
,,Tak jedeme?'' tázala se nedočkavě Sirin, jelikož ona tušila o co jim jde.
,,Ale jistě. Jedeme!'' Zavelel Elias a vyrazil triskem jako první, za ním v patách Lilien, která vezla v náručí Myraye. Sirin s Iliunem na sebe chvíli zůstali rozpačitě koukat. Pak se rozjeli bok po boku.

u-u-u-U-u-u-u

,,Tak copak jstě ulovili, muži?" zeptala se Lilien.
,,Velmi chutného zajíce." chlubil se Elias, který držel v jedné ruce luk a v druhé poměrně malého zajíce.
,,Dojdu ještě pro dřevo." ,,Já ti pomůžu Sirin." řekl bez rozmyšlení Iliun a oba se vytratili z dohledu Lilien a Eliase. Šli mlčky po stezce do lesa.
Po chvíli Iliun rozpačitě začal: ,,Sirin, já jsem ti chtěl říct, že rozhodně nelituji toho, co se stalo včera v lese a jestli ty ano, tak klidně můžeme dělat, jako že se nic nestalo." chvíli oba mlčeli. ,,Já taky ne. Rozhodně ne." Náhle se k němu otočila s nadějí v očích. Ten pohled Iliun měl nejradši. Bylo to jako by měla v očích dvě hvězdy. Znovu tu byl ten silný pocit, svírající jeho žaludek. Ten pocit touhy....po ní. Dlouho si jen hleděli do očí. Pak udělal krok k ní. Pohladil ji po tváři a lehce si jí k sobě přitáhl. První polibek byl jemný, zkušebný. Ale jak zjistil, Sirin po něm toužila jako on po ní. Pak ji políbil znovu a vášnivěji. Návzájem se k sobě tiskli. Iliun ji přejížděl rukou od vlasů po zádech až k ďůlku v bedrech. Sirin mu zajela rukama do vlasů. Tahle chvíle jí připadala jako nekonečná a ani nechtěla aby tahle chvíle někdy skončila. Na chvíli zapomněla na jejich poslání, na to, že je čeká dlouhá nebezpečná cesta, že by mohla o něho přijít. Strach se smísil s vášní a její polibky se naplnily ještě větší láskou. Postupně zpomalovali, až po dlouhé době se od sebe odtáhli.
Zhluboka si dýchali do tváří. ,,Miluju tě." ,,Já tebe taky." odpověděla Sirin, která se chvěla štěstím a milostnou extází, snad nikdy neprojevila tolik citu.
,,Takže teď je to oficiální?" zeptal se Iliun s nadějí v hlase.,,Nechci už to tajit, chci, aby to věděl celý svět!" zakřičel.
,,Pšt! Ovšem že je to teď oficiální, když se tolik líbáme." zažertovala. ,,A stejně to Lilien s Eliasem tuší." usmála se, přitáhla si jeho tvář a ještě jednou ho políbila. Pak konečně posbírali dřevo a vrátili se k Eliasovi a Lilien s plnými náručemi dřeva a blahem v srdci z jejich vzájemné lásky.

u-u-u-U-u-u-u

Stopoval je teprve den a už jim byl v patách. Jsou dost hluční, jak mužou být tak neopatrní? Asi se nebojí něčeho nečekaného. ,,Jsou tak hloupí." posmíval se. Občas zahlédl ty zlaté dlouhé vlasy té krásné dívky. Tak by toužil se proplétat si prameny jejich vlasů mezi prsty. Opravdu ho zajímala, ač si to nechtěl připustit. Teď není vhodná doba na city ani nikdy jindy. Kdyby tohle věděl můj pán tak by mě rozsekal na kousky. Přeběhl mu mráz po zádech a rychle tuhle myšlenku zahnal. U čirého potoka si svlékl košili, zul si boty a umyl se chladnou studenou vodou. Několikrát se potopil. Čerpal energii z vody. Vždycky když mu bylo mizerně, prostě a jednoduše si sedl do vody a seděl tam celé hodiny. Jeho černý hřebec se přiblížil k potoku a sklonil hlavu k pití. Ari ho hned napodobil a napil se na půl dne dopředu. Vzal vodu do dlaní, mávl rukou a v dlani se mu vesele kroutil plamínek z vody. Přitiskl plamínek na hruď, na své znamení trojitý hrozby a znamení zmizelo, nebo se spíše zakrylo. Ovšem Ari moc dobře věděl, že když příště vleze do vody, kouzlo přestane fungovat. Ještě jednou se napil a naplnil čutoru. Osedlal hřebce a vyrazil za elfskou výpravou.


u-u-u-U-u-u-u

Byla už skoro tma, když elfí skupina dorazila k řece Silmilii. Všichni byli moc unavení po dlouhé cestě. Dokonce Fili už sotva pletla tlapama. Slunce zapadalo za Disglairovým lesem, který byl na dohled a zbylé paprsky světla se třpytily na hladině. Celý den Myray nic nejedl. Jeho vřískot se rozléhal po celých březích řeky. ,,Musí něco sníst, jinak svým vřískotem na nás někoho nebo něco přivolá. Pokud to už neudělal." řekla už teměř zoufalá Lilien. ,,Dobře zkusím v lese najít jednu rostlinu, která má mléčné hlízy." navrhla Sirin. ,,Dobře ale rychle," souhlasila Lilien. ,,a Eliasi s Iliunem rozdělejte oheň. Sirin vyrazila k lesu. Rostlina s mléčnými hlízami, kde může být? Potřebuje hodně vody, vlhké místo, takže musím najít mech.
Vkročila do lesa a instinktivně zamířila na sever. Měla štěstí, po deseti minutách, kdy už neslyšela křik Myraye, narazila na mechové políčko. Okamžitě začala hledat rudé květy oné rostliny. Když neslyšela křik, musela už být dost daleko, zavládla v ní nejistota. Náhle zahlédla nepatrný záblesk rudé barvy, byly to ony, rudé květy asi deset metrů daleko od ní. V tu chvíli uslyšela prasknutí větvičky.

Sledoval je již celý den. Byla už tma, když se blížil k řece Silmelii. Náhle uslyšel křupání větviček, které se vzdalovalo a zrychlovalo. Něco vycítili. Pochopil, že to jsou vlci a něco nebo někoho vycítili. Pobídl koně do cvalu a vyrazil za vlky. Po pár minutách uslyšel zoufalé volaní o pomoc, nejspíš ženy. Zrychlil. Když dorazil na místo, dívka se zrovna snažila ubránit pouhou dýkou jednomu z neobvykle velkých vlků, který ji byl do pasu. Vrhl se na ni, dívka mu zabodla díku do krku, ale v poměru s ním byla dýka tak malá, že mu neučinila nijak zvláště velkou bolest, zato vlk dívku ostrými drápy sekl po paži. Zakřičela bolestí. Dívce ze tří hlubokých ran řinula krev. Arimilien vytasil meč a vrhl se k vlkovi. Probodl mu trup a odvalil ho od dívky. Ta se na něj vyděšeně dívala. V tu ránu se k němu přiřítili zbylí dva vlci. Arimilien se otočil a jednoho z vlků sekl mečem po hrudi, druhému uskočil na stranu a v koutolu dopadl na zem. Okamžitě vstal, ale nebyl dost rychlý. Druhý vlk už se k němu řitil a odhodil Arimiliena pět metrů daleko. Tvrdě dopadl na zem, v levé paži mu bolestivě cukalo, asi bude zlomená. Opatrně vztal a zvedl meč k obraně. Vlci se k němu blížili. Prvního sekl do krku, s vytím utekl pryč. Když se přiblížil druhý vlk, Arimilien si obratně lehl na zem a probodl vlkovi hruď. Vlk ze skoku dopadl na zem mrtvý. Arimilien se opatrně postavil a vykročil k dívce. ,,Jseš v pořádku?" Dívka jenom vyděšeně přikývla. Měla krásné světlé dlouhé vlasy a zelené oči, které se na něj upíraly. To je určitě ta krásná dívka z tý proklatý elfí výpravy. Odvrátil pohled na její paži. ,,Co ta ruka?" ,,To bude dobré, jenom to trochu krvácí. A co tvoje ruka?" Ari si opatrně ohmatal ruku a zasyčel bolestí. ,,Asi je zlomená, to se ováže a to bude taky dobré." ,,Musím se vrátit." řekla dívka a okamžitě začala trhat rudé květy i s hlízami. Pomohl jí natrhat malou kytici a pak i vstát. Mile se na něj usmála a vyrazila na jih odkud přišla. ,,Kam jdeš?" zeptal se jí, ikdyž věděl odpověď. ,,Za mými přátely, potřebují tu rostlinu." Přidala do kroku, když uslyšela volání, které se přibližovalo: ,,Sirin! Sirin! Kde jsi?!" ,,Iliune! Tady jsem!" Iliun se přiřítil, sotva dýchal. Asi už nějakou dobu tady běhal a hledal ji. Sirin vhrkly slzy do očí, bál se o mě, hodně se o mě bál. Padla mu do náručí a zdravou paží ho objala. Iliun ji usilovně a láskyplně mačkal. ,,Auu. Promiň, ale mám zraněnou ruku." Sirin se od něho odtáhla a ukazála mu zraněnou paži. Iliun si ji starostlivě prohlédl. Sundal si košili a přiložil ji na ránu. Objal Sirin kolem pasu a chtěl odejít, když si všiml osoby ve stínu. ,,Kdo to je?" ,,Nevím, ale zachránil mě a má zlomenou ruku. Musíme ho taky ošetřit." ,,Dobře, tak pojď s námi příteli." pokývl na cizince a vyrazil se Sirin po boku k přátelům.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Komu fandíte?

Elias a Lilien 61.1% (11)
Iliun a Sirin 38.9% (7)

Komentáře

1 Amerygl Amerygl | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 13:15 | Reagovat

Hezky píšeš. Hledám různé fantasy weby, protože sama taky hodně píšu a ten tvůj mi padl do oka.
Mám jen jednu, dvě připomínky k pravopisu, ten si zkus hlídat. :)
Hodně štěstí a nápadů.
Me aluin mijou ijama.
Amerygl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama