Setkání s Literární postavou - Příliš živý sen

14. ledna 2014 v 18:50 | Anna Klingerová
There is something co mělo být na češtinu, ale nedopsala jsem to včas. Tak jsem to teď konečně dopsala. Tak si to užijte. :) Laise

Usla jsem rychle. Byla jsem vyčerpaná po dlouhém a náročném dni. Pocit tepla a pohodlí mě pohltil a já jsem se po celém dni cítila spokojeně.
*****
Stála jsem na rozkvetlé louce. Bylo léto. Zpívali ptáci a v dáli jsem slyšela šumění potoka. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila vůni borového jehličí a tehdy jsem si všimla velkého borového lesa. Najednou se zvedl vítra a na krásné netknuté louce přistál mohutný drak s jezdcem.

Okamžitě jsem je poznala. Její safírové šupiny se leskly v letním slunci. Její modré oči mě probodávali pohledem. Jezdec měl na sobě bílou košili, modrou prošívanou vestu a černé kožené kalhoty.
,,Potřebuju tvou pomoc, Laise." řekl náhle Eragon.
,,Odemě? Vždyť jsem jen obyčejná zbabělá dívka. Nikdy nedokážu to co ty!"
,,Dnes to můžeš změnit." namítl. Já plna zvědavosti ale i pochyb jsem chvíli přemýšlela.
,,Tak tedy dobře. Co mám udělat?" tázala jsem se.
,,Pomoct mi zabít Galbatorixe, ale nejdřív potřebuješ draka."
,,Kde vezmu dračí vejce, které by chtělo být mím drakem?"
,,Nasedni." s úctou jsem pohlédla na Safiru. Na chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem přece nasedla na draka. Byl to neskutečný pocit. Pak jsme vzlétli a mně se trochu zhoupl žaludek. Naštěstí jsem to, ale vydržela. V duchu jsem si zanadávala: ,,To by byl trapas, kdybych se pozvracela. Dračí jezdkyně, které se dělá blbě z letu. Ironie." Byly jsem už několik set metrů nad zemí, když jsem se podívala dolů, dostala jsem závrať. ,,Nedívat se dolů, nedívat se dolů..." Konečně jsem přistály. Já jsem slezla ze sedla na bezpečnou zem. Moje nohy se ještě třásly. Všimla jsem si jak se letmo Eragon zasmál. Nemusela jsem ani dlouho přemýšlet, došlo mi hned, že se směje mně. ,,Asi jsem úplně tupá."

Šli jsme asi půl hodiny po úzké lesní pěšině. Tak úzké, že safira měla co dělat se svými křidly. Pozorovala jsem Eragona. Byl tak elegantní a silný. Přistihl mě jak se na něho dívám a já jsem se rozpačitě zahleděla do země. Pak mě zarazilo, že se pro změnu zadíval na mě. Zahleděla jsem se mu do očí a on se vpíjel do těch mých. Cítila jsem jak mi vidí až do duše. A já jsem cítila hřejívé šimrání v břiše. Instinktivně jsem natáhla ruku a on mě za ní chytil. Safira byla zeneprázdněna otravným hmyzem. Já jsem byla celá nesvá. Pomalu mě k sobě přitáhnul...teď jsem od něj byla jen pár centimetrů. Pohladil mě po vlasech a řekl: ,,Cítím tvé laskavé a odvážné srdce." Já jsem nervózně polkla a vyhrkla ze sebe jen prosté ,,Děkuju." Pak jsme se k sobě přibližovali a pddřibližovali. Cítila jsem jeho dech a strašně jsem toužila ho políbit...už jen pár milimitrů....
CRRRRRRRRRRRRR!
TO SNAD NE!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MomentGirl MomentGirl | 18. ledna 2014 v 16:23 | Reagovat

To nemyslíš vážně! Zrovna když to bylo tak napínavý,tak se prostě vzbudí! -.- :'D
Super! :3

2 Laise Laise | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 14:38 | Reagovat

no možná udělám pokračování...díky ;)

3 Ilía Ilía | E-mail | Web | 28. února 2014 v 21:28 | Reagovat

Tak ten konec mě rozsekal!!! :-D Já si říkám "už to bude, už to bude" a najednou CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama